|
|
|
|
Buquoyové .: Kategorii můžete změnit nahoře
Významný šlechtický rod na Novohradsku.
Erb rodu Buqouyů |
BUQUOYOVÉ, pův. Bucquoyové [bukvojové]
Šlechtický rod původem z Francie, z vesnice Longueval, kde patřili mezi nízkou zemanskou šlechtu, později povýšeni na barony z Vauxu. Od roku 1618 usazeni v Čechách kde získávají švamberská panství Nové Hrady, Rožmberk a Libějice.
Po roce 1918 přišli Buquyové o značnou část svého majetku, což nakonec vedlo k tomu, že se po obsazení Čech a Moravy přihlásili k německé národnosti a v roce 1945 jim byl zkonfiskován prakticky veškerý majetek.
KAREL BONAVENTURA BUQUOY
(1571 - 1621)
Zkušený francouzský válečník vstoupil do služeb Habsburků, aby jako císařský generál v Čechách potlačil stavovské povstání proti rakouskému císaři. Je tak prvním členem rodu, který roku 1618 přichází do Čech a od roku 1620 se zde usazuje. K rozhodujícímu střetu mezi Katolickou ligou vedenou hrabětem Buquoyem a protestantskými stavy došlo v Bitvě na Bílé hoře, dne 8. listopadu 1620. Buquoy, který byl při obléhání Rakovníku, 4. listopadu 1620 těžce raněn, řídil tuto bitvu v leže. Ferdinand II. Habsburský mu jako odškodnění za válečné výlohy 6.února 1620 daroval panství Nové Hrady, Rožmberk, Libějovice a tvrze Žumberk a Cuknštejn.
JAN NEPOMUK BUQUOY
(1741 - 1803)
Významný český šlechtic. Na popud své manželky Terezie, hraběnky Paarové, založil kolem roku 1756 u říčky Stropnice pod Novými Hrady přírodní park Tereziino (pův. Krásné) údolí. Na jeho popud byl postaven poutní kostel Panny Marie Dobré Rady v dnešním Pohoří na Šumavě. Známý byl i svou charitativní činností - zakládáním ústavů pro chudé a nemocné, stejně jako škol.
Jiří Jan Jindřich Buquoy,
syn J.F.A. Buquoye, portrét z expozi-
ce Státního hradu Nové Hrady,
repro P. Koblasa, NH 1999, s.28 |
JIŘÍ FRANTIŠEK AUGUST BUQUOY
(1781 - 1851) (synovec J.N.Buquoye)
Celým jménem Georg Franz August de Longueval hrabě von Buquoy baron von Vaux. Sice se narodil 7. září 1781 v Bruselu, avšak po strýci zdědil rozsáhá lesnatá panství Nové Hrady, Rožmberk nad Vltavou a další majetky v severozápadních Čechách, což mu zajišťovalo možnost věnovat se nerušeně svým vědeckým a uměleckým vlohám. Zabýval se matematikou, praktickou mechanikou, chemií, národohospodářstvím, přírodní filozofií, medicínou, poezií a literaturou.
Na svém panství dal v letech 1811-1814 podle vlastních návrhů zbudovat a používat dva originální dřevěné parní stroje, první v Čechách. Zmodernizoval výrobu křišťálového skla a ve svých sklárnách v Jiříkově Údolí vynalezl a vyráběl dva druhy neprůhledného hyalitového skla, černý (1817) a červený (1819), jehož tajemství dodnes zaměstnává znalce a ve srovnatelné kvalitě se nepodařilo vyrobit. Pěstoval styky s F. A. Gerstnerem, s nímž mimo jiné plánoval plavební propojení Vltavy a Dunaje. Sám Goethe nazýval Buquoye "svým věrně spjatým přítelem a bratrem".
Roku 1838 založil svého druhu nejstarší přírodní rezervace v Evropě, Žofínský (28.8) a Hojnovodský prales (30.8.).
V roce 1840 odmítl módní socialistické utopie a státní zásahy do soukromého vlastnictví. Jako zemský vlastenec se stavěl proti vídeňskému centralismu a není divu, že za revoluce 1848 se ocitl v řadách Národního výboru vedle Palackého a Riegra, Deyma a Eberta.
Umírá 19. dubna 1851.
Krajina s lávkou. Litografie na papíře, 198x301 mm,
zn. na matrici „Luigi Conte Buquoy“. |
LUDVÍK ARNOŠT BUQUOY
(1783 - 1834)
Známý grafik a malíř krajinář první poloviny 19. století. Specializoval se na malby krajin v okolí Nových hradů.
JIŘÍ JAN BUQUOY
(1814 - 1882)
provedl v roce 1848 přestavbu hradu Rožmberk nad Vltavou do dnešní podoby. Interiéry vybavil tak, aby mohlo vzniknout rodové muzeum. Byl velmi populární a v revolučním roce 1848 ho žádal pražský lid za českého krále. On sám však nic netušil a byl zatčen v pražském Buquoyském paláci a obviněn z velezrady.
KAREL JIŘÍ BUQUOY
(1885 - 1952)
byl posledním Buquoyem (přímým potomkem Karla Bonaventury Buquoye) v Čechách. Přestože jako člen SdP nevyvíjel žádnou politickou činnost a příliš se neangažoval, byl v květnu 1945 zatčen, obviněn z kolaborace za loajální proněmecký postoj a odsouzen ke konfiskaci majetku a k těžkému žaláři, kde v roce 1952 zemřel.
.: Ostatní osobnosti
.: Zajímavosti
.: Diskuze
.: Encyklopedie
|
|
|
|
|